Souhlasím s používáním cookies.


csende
Search
MenuMENU

×

Aktuality

Gagarin viděl zeměkouli skrze safír ze Spolchemie

12.04.2021

„V průzoru vidím Zemi. Je dobře rozlišitelná. Vidím řeky, terénní nerovnosti. Viditelnost je dobrá. V průzoru je všechno báječně vidět. Viditelnost je skvělá, nádhera,“ hlásil přesně před šedesáti lety Jurij Gagarin poté, co jeho vesmírný koráb Vostok 1 odhodil přední aerodynamický plášť a odkryl se mu pohled na rodnou planetu

Prvenství v dobývání kosmu z 12. dubna 1961 drží Sovětských svaz. Nejspíš si na něm ale může drobný podíl nárokovat i Československo, a to prostřednictvím našich chemiků ze Spolchemie, kteří uměli vyrobit nejčistší a největší umělé safíry v tehdejším socialistickém bloku, ideální na průzory do Gagarinovy rakety Vostok I. 

Touto legendou, která se u nás dlouhá desetiletí v chemičce tradovala ústní formou, se nyní vážně začali zabývat odborníci z ústeckého muzea. Byť se k ní, i z důvodů možného vysokého utajení v našem podnikovém archivu žádné doklady nenašly, ústečtí historici považují informaci za velmi pravděpodobnou. 

„Když jsem v roce 1978 coby čerstvý absolvent nastoupil do výzkumné laboratoře monokrystalů ústecké Spolchemie, vyprávěli mi starší kolegové o utajené výrobě safírů z padesátých let pro sovětský zbrojní a raketový průmysl, včetně příběhu o Vostoku,“ komentoval tradovanou legendu náš někdejší výzkumník Zdeněk Rytíř, dnes už důchodce. 

S umělými safíry se v Čechách začalo experimentálně ještě za války, v roce 1947 se pak v Ústí rozjela hromadná výroba dle švýcarského patentu Verneuilovou metodou. Zároveň jsme provozovali výzkumné centrum, které postupy zdokonalovalo. A brzy jsme dosáhli i mimořádných úspěchů. 

Mezi roky 1960–1961 zároveň vylétlo pět testovacích exemplářů Vostoku I. v rámci přípravy na první let člověka do vesmíru. „Měl tři průzory, které dosahovaly cirka deseti centimetrů v průměru a sklo by extrémní zátěž při startu a přistání nevydrželo. Mimořádně tvrdý umělý korund, tedy safír, ano. Ale běžný kus vypadá jako váleček, který má v nejsilnějším místě průměr okolo 2,5 centimetru. Spolchemie však v té době našla originální řešení. Několik experimentálních výrobků tohoto typu se dodnes ve Spolchemii dochovalo.

Výrobu syntetických korundů jsme bohužel z ekonomických důvodů ukončili v roce 2015. Ještě v roce 2010 naše produkce přitom dosahovala 75 tun ročně v kvalitě, která neměla na světě konkurenci. Čínští výrobci však kontrovali třikrát nižší cenou a odbyt pro naše umělé korundy prakticky zanikl.

Umělé korundy z Ústí nacházely po roce 1989 využití i v americkém kosmickém programu, sloužily také pro výrobu neprůstřelných skel, optiky včetně vojenské, LED svítidel i ke šperkařství. Například je lze v různých barevných variantách najít na kopii českých korunovačních klenotů. V pátrání po důkazech „ústecké kosmické legendy“ historici budou pokračovat. „Pochybujeme, že v českých archivech nějaký přímý doklad najdeme. Šlo o přísně utajenou věc, kdy naše oficiální úřady asi ani nebyly informovány o přesném účelu využití českého výzkumu korundu. Obrátíme se s dotazy na ruskou stranu,“ poznamenal ředitel ústeckého muzea Václav Houfek.

 

Umělý (i přírodní) minerál korund je po diamantu nejtvrdší známou látkou. Označení safír se používá pro jeho různé barevné odrůdy (červená je onačovaná jako rubín).

 

Podívejte se do galerie ze zaniklého provozu i některé ukázky tehdejší produkce umělých safírů.


_pjf8743.jpg
_pjf8752.jpg
_pjf8854.jpg

_pjf8794.jpg
_pjf8912.jpg
_pjf8929.jpg